Brněnské bienále, které se pořádá každý sudý rok, patří k nejvýznamnějším akcím v oboru vizuální komunikace. Mezinárodní bienále bylo založeno v roce 1963. K zakladatelům brněnského bienále patří brněnský malíř a grafik Jan Rajlich spolu s teoretiky umění Jiřím Hlušičkou a Karlem Holešovským. První československá přehlídka plakátů a propagační grafiky byla uspořádána v roce 1964 v Moravské galerii. Bienále přivítalo takové osobnosti jako Saul Bass, Roman Cieślewicz, Adrian Frutiger, Shigeo Fukuda, Milton Glaser, Herb Lubalin, Ladislav Sutnar nebo Josef Týfa.

Na bienále jezdím od jeho 21. ročníku, tedy od roku 2004. Každý rok z něj odjíždím spolu s kamarády plná nadšení, inspirace a s tištěnou publikací v ruce. Letošní bienále ve mně ovšem vyvolává různé emoce. Plná nadšení jsem v sobotu ráno vplula do Uměleckoprůmyslového muzea. Spolu se vstupenkou jsem si chtěla koupit publikaci, kterou jsem přehlédla. Moje chyba, čekala jsem klasický formát, který mám v knihovně. Když jsem uviděla jednou tak velký katalog, zaradovala jsem se, plná očekávání jsem ho otevřela, ale radost mě trochu přešla. Nevím, CO ve mně vyvolalo toto zklamání. Černobílé fotografie, texty?

publikace

Ukázka katalogu

Vstupenka koupená (přiznám se, že katalog jsem si poprvé nevzala) a hurá na to! Začala jsem publikacemi, které jsou z velké části velice povedené, ovšem hodně knih je již poničených. Na některé knihy jsem díky jejich umístění na velkém stole ani nedosáhla. Z Uměleckoprůmyslového muzea jsem asi po hodině odcházela v rozpacích do Pražákova paláce.

Zde byla možnost vidět práce Rostislava Vaňka nebo „Vzít linku na procházku“, tato výstava mapuje způsoby a směry ve výuce designu a zve k prozkoumání svých prostor. Můžete si zde hrát, číst či jenom přemýšlet. Musím říct, opět jsem tak trochu očekávala víc. Nedalo mi to a ptala jsem se zaměstnanců, jaké jsou reakce na letošní bienále. Dozvěděla jsem se, že převážně stejné jako jsem měla já.

vzit-si-linku-na-prochazku.vystava-o-zadanich-ve-vyuce-designu

Vzít linku na procházku

Posledním bodem byl Místodržitelský palác, kde to mělo být dle místních dam nejlepší. No, v tuto chvíli jsem již srovnávala bienále s předešlými ročníky, což je pro mě nesrovnatelné, ale to je pouze můj osobní názor. Místodržitelský palác jsem již proběhla. Díky zapojení veřejnosti na zemi ležely zbytky z oboustranek, některé instalace skoro padaly. Musím říct, že jsem již ani neměla náladu tam být.

26. bienále pro mě bylo tím nejslabším, které jsem doposud viděla, ale jak jsem již zmínila, je to můj osobní názor a ráda bych slyšela ty vaše.

Jak na vás působí letošní bienále? Líbí se vám stejně jako předešlé ročníky?