„Plakát je rozměrný list papíru vystavovaný na veřejných místech, který s použitím textu, obrazu nebo obojího společně upoutává, nabízí zboží, umělecké dílo či produkci, zábavu, názor a podobně.“ Zrovna čtete jednu z mnoha definic, na kterou jsem narazila při schraňování materiálů o tomto fenoménu. Plakát jako fenomén, pojďme se podívat kousek do historie.

Za předchůdce plakátů můžeme považovat kamenné nebo měděné desky, do kterých bylo ryto a byly vystavovány na veřejnosti již ve starém Egyptě a Římě, nebo textové plakáty, které nás již v 17. století zvaly na Shakespearovská představení. Obecně jsou počátky plakátu spojeny se sociologií města. Plakát byl neodmyslitelný symbol ulice, dobře působící na chodce. Plakátování sloužilo v Anglii již ve třicátých letech jako nejrychlejší způsob veřejného oznámení. V roce 1839 byla v Londýně založena první plakátovací společnost, ale první plakáty nevypadaly tak, jak je známe dnes. Připomínaly spíše vývěsky a cedule. Obsah tištěných slov vítězil nad estetickým ztvárněním. Až o něco později se začíná používat dekor, ornament a seznamovat se s typografií. Plakáty byly náhodně vylepovány v ulicích Londýna a opravdu velkou novinkou byl patent z roku 1824, a to plakátovací sloup. Někdy se dokonce vozil na káře a sloužil jako pohyblivá reklama. Plakát byl součástí výtvarné kultury ulice.

plakáty Londýn

První plakáty připomínaly spíše vývěsky či cedule.

Počátky plakátu jsou tedy spjaty s Londýnem, ale skutečný rozkvět plakátové tvorby nastal až v Paříži. Osvobodil se! Zprvu si s plakátem nevěděli rady ani velcí umělci, jako byl například Manet. Ten svou litografii pouze nalepil na fialový papír s předtištěným textem. Ovšem na konci 19. století byly vytvořeny plakáty, které obdivujeme dodnes. Takovými jsou plakáty Julese Chéreta, Henriho de Toulouse-Lautreca nebo Alfonse Muchy.

První velkou osobností plakátové tvorby byl Jules Chéret, který je považován za otce reklamních poutačů, vynálezce nového umění. Jeho hlavní přínos nastal v 90. letech, plakáty sloužily spíše k obveselení kolemjdoucích. V roce 1867 vznikl Chéretův první barevný plakát Bal Valentin. Používal jasné pastelové barvy a využíval kontrastů. Jeho častým motivem byly ženy, které byly jakési živé ideály doby. Muže dával spíše do pozadí, většinou je představoval jako gentlemany s hůlkou a cylindrem. Chéret vytvořil více než tisíc reklam a přilákal do tohoto odvětví mnoho umělců.

cheret

Jules Chéret

Ovšem doslova REVOLUCI v plakátové tvorbě způsobil Henri Toulouse-Lautrec. Navázal na impresionismus a postimpresionismus. V jeho plakátech je vidět silný vliv na japonského dřevorytu a i díky tomu byl jeho projev částečně lineární. Ovlivnil secesi, a to zejména právě plakát. Zachycoval návštěvníky kabaretů, tanečnice, prostitutky a další lidi z okraje tehdejší společnosti. Roku 1889 se na bulváru Clicky otevřel kabaret Moulin Rouge, pro který Lautrec vytvořil svůj vůbec první plakát, který se stal doslova přes noc událostí a zároveň jeho největším dílem. Tento plakát Lautreca proslavil, znamenal revoluci v plakátovém umění a kabaret se stal Lautrecovým hlavním motivem. Lautrec tvořil tyto plakáty především technikou barevné litografie. Vytvořil i mnoho dalších známých plakátů, například Reine de Joie, plakáty pro Bruanta anebo šokoval jednoduchostí dvojice plakátů tanečnic May Berfoltové a May Miltonové.

lautrec

Umělcův nejznámější plakát kabaret Moulin Rouge, Reine de Joie a May Miltonová.

Z historického hlediska měl ještě jeden plakát stejný osud. Gismonda od Alfonse Muchy pro herečku Sarah Bernhardt. Díky Gismondě se stal Mucha slavným takřka přes noc, stejně jako Lautrec. Se vznikem tohoto plakátu se pojí zajímavá historka, je možné, že není zcela pravdivá, ale za zmínění stojí. Okolo Vánoc roku 1894 požádal Muchu o pomoc jeho přítel Kadár. Odjížděl z města a potřeboval dodělat korekce na plakátu Brazílie, připraveném u tiskaře Lemerciera. Když Mucha plakát dodělával, volala do tiskárny Sarah Bernhardtová, nespokojená s návrhem plakátu ke své nové hře, a požadovala nový návrh. Hra se měla hrát již 4. ledna. Po ruce byl v tiskárně právě Mucha, který zakázku přijal a ještě ten večer si udělal v divadle skici a dal se do práce. Když Mucha donesl výsledný plakát, tiskař se zhrozil, protože takovéto plakáty do té doby nikdo nedělal. Herečka však byla nadšená a plakát přijala. Ačkoliv se jedná o divadelní plakát, nenajdeme na něm ani náznak pasáže či scény z uvedené hry, což bylo něco zcela nového, neočekávaného. Sarah Bernhardtová s Muchou podepsala smlouvu na dalších šest let.

gismonda

Plakát Gismonda, detail plakátu.

Muchovy plakáty se za toto období vyznačují úzkým a vysokým formátem. Byly většinou tak dva metry vysoké a písmo bylo umístěno v horní i dolní části plakátu. Až do roku 1901 Mucha navrhoval dokonce i kostýmy, šperky a kulisy pro inscenace Théatre de la Renaissance. Muchova tvorba tedy nespočívala pouze v plakátech pro divadlo, ale i pro průmyslové výrobky a obchodníky. Ústředním motivem většinou zůstává jeho femme fatale propagující výrobky, kterými jsou cigarety, sušenky, likéry a další. Mucha postavy často zahaluje do pramenů vlasů vlajících ve větru nebo stylizované do různých ornamentů. Jeho plakáty budí dojem přepychu díky bohatosti motivů, různých odstínů zlata a drahokamů, které často vidíme na luxusních čelenkách jeho žen. Muchův plakát se silně prosadil i v Americe, kde byl Mucha uvítán jako největší dekorativní umělec světa.

mucha

Alfons Mucha

Plakát si razil svou vlastní cestu Evropou, vytvářely se různé školy, tradice a mentality rozličných zemí. O plakátu se psaly eseje, mluvilo se o něm a kolem roku 1900 se také dostal do výstavních síní. Secesní plakát byl spojen s malbou, vycházel spíše z obrazu než z užité grafiky. Kolem roku 1910 se plakát odklání od tradice spojené s malířstvím a tentýž rok vzniká v Německu čistý typografický plakát. V Česku se typografický plakát objevil například u Františka Kysely nebo Jaroslava Bendy. Významné změny nastanou po první světové válce. Na plakátech je vidět praktický duch doby, zjednoduší se, vypustí ornament a dává se přednost grafickému řešení před obrazovým vyprávěním.

Počátky moderního plakátu u nás jsou spojeny se vznikem nové Československé republiky. První prvorepublikové plakáty se nedají srovnat s krásou těch secesních, protože se tiskly špatnými barvami na nekvalitní papír. Poválečná atmosféra Prahy byla expresionistická, vznikaly skupiny jako Tvrdošíjní nebo Devětsil. Umělecký svaz Devětsil vznikl v kavárně Union v roce 1920. Bylo to seskupení českých avantgardních umělců, kteří se věnovali proletářskému umění a magickému realismu. Od roku 1923 se angažovali v poetismu. V čele stál Vladislav Vančura a Karel Teige. Plakát byl důležitou součástí devětsilské poetiky.

Pro historii plakátu je také nesmírně důležitý vznik Osvobozeného divadla, pro které vznikaly osobité plakáty pod taktovkou Františka Zelenky. Styl, který byl v Čechách ihned přijat, byl kubismus. Z kubistů se stávají tvůrci nového dekorativního stylu. Společenský život povzbuzuje plakát a dává mu příležitost prosadit se.

zelenka

František Zelenka, plakáty pro Osvobozené divadlo.

Od roku 1929 je organizován jednotný výlep a vznikají i první reklamní agentury. Novou atrakcí se stává film a s ním samozřejmě přichází i éra filmového plakátu, která je zejména u nás velice důležitá. Mezi nejvýznamnější autory filmových plakátů patří Václav Čutta. Diváci na jeho plakátech mohou spatřit hrůzu, city nebo tajné sny. Speciálně na filmový plakát se zaměříme příště.

Poslední předválečnou proměnou ulice je český funkcionalismus. Vzniká díky technickému pokroku a hospodářské prosperitě. Hlavním představitelem grafického funkcionalismu byl Ladislav Sutnar. Plakát ztrácí poslední zbytky dekorace. Noví tvůrci užívají metodou technické koláže. Plakát se také stále častěji převádí z vertikální podoby do horizontální, což evokuje spěchající chodce.

sutnar

Ladislav Sutnar

Od roku 1937 jsou na stěny vylepovány pouze vyhlášky a nařízení. Pokud byl na stěně vylepen plakát, většinou se jednalo o plakáty s ponižujícími hesly jako „Židům vstup zakázán!“. Velcí umělci jako František Zelenka nebo Josef Čapek se již nevrátili z koncentračních táborů. Tímto končí zlatý věk plakátu, který se datuje od roku 1928-1934.