Jak vytvořit dobrou publikaci?

Jak se postupuje při tvorbě časopisů, katalogů a jiných periodik? Nelze napsat přesný postup, ze kterého vznikne krásná designová publikace. K tomuto je zapotřebí grafický cit a zkušenost. Ovšem jsou určitá „pravidla“, které nám prvotní kroky usnadní.

V první řadě si vytvoříme návrh, jak by měl časopis vypadat. Návrh neboli layout je celkové grafické rozvržení tiskové nebo elektronické stránky. Vytváří ho zpravidla grafický designér a dá se říct, že je to „návod“, jak postupovat při lámání publikace. Z layoutu by mělo být patrné, jakou bude mít katalog či časopis grafickou podobu, jaké bude používat písmo, velikost, barvu, kolik bude mít stránek, sloupců, fotografií, nebo jak budou fotografie popsané, popřípadě jak bude vypadat paginace a další grafické prvky. Layout nám udává tvář publikace.

Layout najdeme například i u produktových listů.

O layoutu hovoříme zejména v souladu s tiskovinami, které se opakují. Jsou to například noviny, časopisy, ediční řady knih, ale i televizní pořady. V těchto případech je velice důležitá jednotná grafická úprava. Čtenář či divák právě podle layoutu již na první pohled rozezná konkrétní publikaci od ostatních. Je důležité, aby si čtenář zapamatoval charakteristický layout, který vždy pozná a spojí si ho s příslušným výrobkem nebo firmou. Nedílnou součástí layoutu by mělo být samozřejmě logo, písmo a korporátní barevnost.

Důležitou roli u časopisů a katalogů hraje titulní strana. Zejména u časopisů musí být poutavá a zajímavá. Je to první věc, kterou potencionální čtenář uvidí. Titulní strana obvykle vychází z hlavních témat celého čísla. Nejdůležitější je proto vybrat správnou fotografii a zajímavý titulek. Stejně tak u katalogů, kde by mělo být patrné, na co je katalog zaměřen.

Sazba a zase ta sazba

Na řadu přichází sazba a zlom textu. V tomto bodě se využívají speciální sázecí programy, jako je například InDesign nebo QuarkXPress. Samotná sazba má svá pravidla a není to úplně jednoduchá záležitost. Mnohdy vidím publikace, které „sází“ člověk, který snad nezná slovo typografie. V textu nacházím parchanty (nelekejte se, takto se nazývá výskyt osamoceného řádku na začátku nebo konci stránky), spojky a předložky zůstávají na konci řádku nebo se v textu tvoří řeky (již tři mezery pod sebou). Samozřejmostí by měla být znalost typografických pravidel, stručný přehled naleznete v tomto článku, kde jsou vypsány i časté chyby.

Ukázka opravdu špatné sazby.

Jestliže máme publikaci vysázenou, většinou projde několika korekturami a poté se může vytvořit finální soubor. Ten nese informace o barvách, počtu stran, písmech, tiskové kvalitě a jiných důležitých věcech v dokumentu.

Tento soubor se nazývá tiskové PDF. Formát, který je asi v grafickém světě nejčastěji skloňován. Data k tisku se předávají v tzv. uzavřených formátech, které popisují celý obraz dokumentu a obsahují všechny vektorové a bitmapové objekty i písma. Nejpoužívanějším uzavřeným formátem je právě Adobe PDF. Data v tomto formátu lze zobrazit na kterémkoliv monitoru pomocí volně dostupného prohlížeče Adobe Readeru. Protože je PDF velice univerzální a nabízí mnoho možností, které jsou pro tiskové účely nepotřebné, či přímo špatné, existuje mezinárodní standard, který umožňuje jednoznačnou výměnu dat – PDF/X.

Standard omezuje nebo zakazuje některé prvky, jiné naopak vyžaduje. V současné době se nejvíce používá PDF/X-1a a PDF/x-3. Pokud PDF vytvoříme v souladu s tímto standardem, veškeré další zpracování by mělo proběhnout v pořádku. Nejčastěji se tiskové PDF tvoří přes PostScript pomocí Adobe Distilleru (ovšem pozor na jeho správné nastavení).

Tisk

Pokud je vše odsouhlaseno, tiskové PDF je v pořádku, data můžeme zaslat do tiskárny. V tomto případě většinou ofsetové, která je vhodná pro větší náklad. Tímto většinou práce designéra končí. Ale co se děje dál?

Po vytištění všech archů přichází na řadu dokončovací práce. Archy se musí oříznout, skládat, svázat do různých typů knižních vazeb. V současné době se hodně uplatňuje pro vazbu periodických tiskovin, především časopisů většího obsahu, vazba V2. V této vazbě jsou jednotlivé listy sneseny na sebe a spojeny lepením ve hřbetě do oblouku, dále zavěšeny do rýhované obálky a poté oříznuty ze třech stran. V dokončovacích pracích můžou být zařazeny například i různé perforace, rýhování, vkládání dárků a jiné potřebné finální činnosti.

Na co si dát pozor aneb časté chyby

• Vlasové čáry
• Příliš malý text – negativní a pozitivní varianta
• Barevné profily
• Špatné nastavení PDF
• Příliš velké procento barev při tisku
• Přechody do bílé